Kolik dobrých nápadů čeká na klidnější období?
Mnoho učitelů má někde uložený seznam věcí, které by jednou chtěli vyzkoušet. V poznámkách v telefonu, v diáři, v množství otevřených záložek prohlížeče nebo jen někde vzadu v hlavě pod názvem „až bude trochu klidnější období“.
Některé nápady přijdou během školení. Jiné při hovorech s kolegy o velké přestávce. Něco člověka napadne cestou domů, něco při přípravě hodin a něco ve chvíli, kdy si po náročném dni řekne, že by určité věci mohly fungovat trochu jinak.
Učitelé nejsou lidé, kterým by chyběla kreativita nebo chuť hledat nové cesty. Právě naopak. Valná většina pedagogů má během roku více nápadů, než kolik je vůbec v jejich silách uskutečnit.
Mezi nápadem a jeho skutečnou realizací ale často bývá poměrně dlouhá vzdálenost.
Ne proto, že by učitelé byli málo motivovaní nebo neměli dostatek schopností. Školní realita má jednoduše své vlastní tempo. Výuka, porady, komunikace s rodiči, suplování, nečekané situace a desítky drobných úkolů dokážou dohromady zaplnit téměř každý volný prostor.
Nápady nezmizí proto, že by nebyly dobré. Jen se postupně odloží na příští týden, na další měsíc nebo na dobu, až bude klidnější období. Což bývá ve školství pojem téměř mytický.
Metoda IPMOE: od myšlenky k udržitelné změně
Právě z této potřeby vznikla metoda IPMOE – autorský systém, který pomáhá učitelům převádět myšlenky do reality způsobem, který je dlouhodobě udržitelný.
Nejde o návod, jak správně učit. Není to seznam univerzálních pravidel ani další model, který říká, co všechno by měl ideální učitel zvládat.
Je to struktura, která pomáhá vytvořit řád v procesu, který už většina učitelů dávno dělá – často jen intuitivně a bez vědomého systému.
Každá část představuje důležitý kus cesty. Teprve jejich propojením vzniká systém, který pomáhá nápad nejen zahájit, ale také udržet, dokončit a využít pro další učení.
Pět kroků metody IPMOE
Inspirace
Čeho jsem si všiml/a? Co mě zaujalo? Co by mohlo fungovat jinak?Všechno začíná chvílí, kdy člověk získá nový pohled, všimne si určité potřeby nebo začne přemýšlet nad tím, že by něco šlo dělat jinak a lépe.
Inspirace nemusí být převratná. Někdy přijde nenápadně během rozhovoru, při čtení knihy nebo v běžné hodině, kdy si učitel všimne, že některé věci fungují jinak, než si představoval.
Samotná inspirace ale většinou nestačí. Mnoho skvělých myšlenek už skončilo v šanonu nebo v hlavě s přesvědčením, že se k nim člověk určitě vrátí.
Plánování
Co je skutečně důležité? Jaký bude první konkrétní krok? Co může zatím počkat?Dobrý nápad potřebuje dostat konkrétní podobu. Potřebuje priority, první krok a rozhodnutí, čemu se budeme skutečně věnovat.
Neznamená to vytvořit složitou tabulku nebo detailní harmonogram na několik měsíců dopředu. Někdy stačí udělat z neurčitého „jednou bych chtěl/a“ konkrétní „začnu tímhle“.
Motivace
Proč mi na této změně záleží? Co mi pomůže pokračovat, až počáteční nadšení opadne?Samotný plán většinou nestačí. Začátky bývají poměrně snadné, protože nové nápady přinášejí energii samy o sobě.
Složitější je období, kdy prvotní nadšení ustoupí a místo něj nastoupí běžný provoz. Právě tehdy potřebujeme znovu objevit smysl toho, proč jsme se do určité věci pustili.
Motivace neznamená neustálé nadšení. Někdy stačí vědět, proč nám na dané věci záleží, a připomenout si to ve chvíli, kdy je práce víc než energie.
Organizace
Jaký systém potřebuji vytvořit? Co mohu připravit předem a co zjednodušit?Aby věci fungovaly dlouhodobě, potřebují řád. Přestože organizace může znít velmi prakticky nebo technicky, často bývá jedním z největších zdrojů vnitřního klidu.
Dobře uspořádané prostředí uvolňuje mentální kapacitu na důležitější věci. Člověk nemusí každý den znovu přemýšlet, kde co hledat, co má udělat a jak všechno zvládnout.
Čím méně energie věnujeme chaosu, tím více jí zbývá na samotnou práci s dětmi.
Evaluace
Co fungovalo? Co bych příště udělal/a jinak? Co si z této zkušenosti odnáším?Evaluace je část, kterou často přeskočíme. Ve školním prostředí jsme zvyklí dokončit jednu věc a okamžitě se přesunout k další.
Bez zastavení ale snadno ztrácíme možnost učit se z vlastní zkušenosti. Evaluace není hledání chyb ani seznam toho, co se nepovedlo.
Je to chvíle, kdy si můžeme všimnout, co fungovalo, co chceme příště upravit a které poznání se může stát inspirací pro další krok.
- Jaký nápad nebo změnu už delší dobu nosím v hlavě?
- Jaký je nejmenší konkrétní krok, který mohu udělat?
- Proč je pro mě tato změna důležitá?
- Jak si práci uspořádám, aby nezůstala jen na vůli a nadšení?
- Kdy a jak vyhodnotím, co mi nový postup přinesl?
Evaluací cesta nekončí
Odpovědi, které při reflexi objevíme, se často stávají novou inspirací. Tím se celý kruh znovu uzavírá a zároveň otevírá prostor pro další cestu.
Některé dobré nápady možná nezmizí proto, že by nebyly dost dobré. Jen nikdy nedostaly prostor projít celou cestou.
IPMOE neslibuje dokonalost ani nekonečnou produktivitu. Vytváří spíš rytmus, který pomáhá nezůstat pouze u nápadů, neztratit energii během realizace a nezapomenout se občas zastavit.
Učitelé nepotřebují více nápadů
Potřebují systém, který jim pomůže některé z nich opravdu dovést až do konce – a přitom po cestě neztratit sami sebe.
Metoda IPMOE může být jednoduchým rámcem pro zavádění nové aktivity, proměnu způsobu plánování, přípravu projektu, rozvoj vlastní učitelské praxe i větší změnu v pedagogickém týmu.
Nemusíš začínat velkou proměnou. Vyber si jeden nápad, který už delší dobu čeká na svou příležitost, a zkus se na něj podívat prostřednictvím všech pěti kroků.