Dneska to zavánělo ezoterikou
Fakt! Nevěříte?
Čekali byste snad u tématu plánování, že se vás někdo zeptá, jak pracujete se svojí energií?
A věštit z ruky tu nebudeme?
Dobře, přiznávám. Dneska jsem začala s určitou dávkou humoru. Otázka, kterou nám Markéta během druhého time managementového checkpointu položila, mě ale opravdu mírně zaskočila.
„Jak při plánování pracujete se svou energií?“
Jak jako energií?
Jedna z účastnic poznamenala, že vzhledem k tomu, že o vlastní energii při plánování nikdy nepřemýšlela, s ní nejspíš neumí pracovat.
Moje řeč.
Nestačí vědět, kolik máme času
Plánování často stavíme především na počtu hodin, které máme během dne k dispozici.
Jenže stejná hodina může vypadat pokaždé úplně jinak. Jednou máme dostatek soustředění na složitý úkol, podruhé jsme po celém dni ve škole rádi, že zvládneme odpovědět na jeden e-mail.
Mám na úkol deset minut, jednu hodinu nebo celé volné odpoledne?
Dokážu se soustředit, tvořit a rozhodovat, nebo potřebuji spíš rutinní a jednodušší činnost?
Můžeme mít dvě volné hodiny, ale po náročném dni nemusíme mít energii na úkol, který vyžaduje kreativitu, hluboké soustředění nebo důležité rozhodování.
Někteří už to mají zmáknuté
Ne všichni na tom byli jako já a moje plánovací spojenkyně. Někteří účastníci už zřejmě dokážou se svou kapacitou pracovat mnohem vědoměji.
Jeden z účastníků dokonce prohlásil, že plánování a práci s vlastní energií zvládá skvěle.
Přiznávám, že jsem mu trochu záviděla. Působil, že má ve svém životě opravdový nadhled.
A že uplatňuje něco, co bychom mohli nazvat:
Neznamená nezájem o práci, žáky ani vlastní odpovědnost. Znamená naučit se rozlišovat, které věci stojí za naši pozornost a energii – a které si nemusíme pouštět až příliš k tělu.
Přitom bylo jasně znát, že svou práci dělá opravdu rád. Jen se postupně naučil nepřikládat stejnou váhu úplně všemu.
No, mám se stále co učit.
Je to, co si plánujeme, skutečně zvládnutelné?
Markéta nás naštěstí nenechala v tématu jen tak plavat. Pomocí jednoduchých cvičení nám pomohla zvědomit si, jak plánujeme a jak dokončujeme své úkoly.
Nešlo pouze o to, co chceme stihnout. Důležitá byla také otázka, zda je daný plán v konkrétním čase a s konkrétní energií vůbec proveditelný.
Ne kolik bychom si přáli, aby trval, ale kolik času nám obvykle zabere ve skutečnosti.
Jde o rutinní administrativu, nebo činnost, která vyžaduje plnou pozornost a tvořivost?
Někomu se dobře pracuje ráno, jinému večer. Důležité je znát vlastní rytmus, ne ideální poučku.
Je úkol opravdu naléhavý, nebo mu pouze automaticky přisuzujeme vysokou důležitost?
Realistické plánování neznamená dělat málo. Znamená plánovat tak, aby naše úkoly měly skutečnou šanci být dokončeny.
Několik dní pozoruj, kdy máš největší soustředění a kdy už zvládáš jen jednodušší činnosti.
Neplánuj náročnou tvůrčí práci automaticky na dobu, kdy obvykle býváš nejvíce unavený/á.
Den ve škole přináší nečekané situace. Plán bez rezervy se proto může rozpadnout ještě před první přestávkou.
Naděje existuje i pro plánovací amatéry
Naštěstí jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo se v oblasti času a plánování někdy cítí jako amatér.
A také že ani tak nejsem ztracený případ.
Protože i pro nás, time managementové začátečníky, existují konkrétní nástroje, praktické rady a možnost postupně se ve vlastním plánování zlepšovat.
- čas a energie nejsou totéž,
- volná hodina nemusí být automaticky produktivní hodina,
- plán má odpovídat mé skutečné, ne vysněné kapacitě,
- ne všechno si musím pouštět k tělu,
- realistické plánování se dá postupně naučit.
Zatím možná ještě nejsem mistr svého času. Už ale alespoň vím, že otázka nezní jen: „Kam se mi úkol vejde?“
Stejně důležité je ptát se: „Budu na něj mít v tu chvíli také energii?“
Tak zase brzy.