.png)
Existují dva typy vzdělávacích akcí pro učitele.
V jednu chvíli už nevíte, jestli se mluví o formativním hodnocení, nebo o výrobě jaderného reaktoru. Přesto si vše statečně zapisujete, protože součástí školení byly chlebíčky zdarma.
Jdete krajinou s dalšími učiteli a někde mezi třetím kopcem, studenou kávou z termosky a debatou o školství vám dojde, že některé otázky se do kabinetu nevejdou.
Možná člověk celou dobu nepotřeboval další metodiku. Jen trochu prostoru přemýšlet, dýchat a být chvíli člověkem, ne jen pedagogickou jednotkou výkonu.
Proč vůbec absolvovat putovní školu?
Protože učitelé jsou permanentně v pohybu, ale málokdy mají možnost se opravdu zastavit.
Celý rok něco neseme.
A do toho všeho máme být kreativní, inovativní, reflektivní a podporující. Máme vytvářet bezpečný prostor pro všechny a ideálně ještě být člověkem, který si každé ráno dává chia pudink a chodí spát v devět večer.
Jenže většina učitelů dnes nepotřebuje další motivační citát z náhodného pedagogického Instagramu.
Potřebuje na chvíli vystoupit z provozu a slyšet vlastní myšlenky déle než pět minut mezi zvoněními.
Což je občas výkon hodný buddhistického mnicha na kofeinu.
Dobrý učitel neroste z dalšího checklistu. Roste ze zkušenosti, prostoru a rozhovorů.
To jsou důvody, proč vzniká Letní putovní škola .
Není to konference. Není to ani běžný kurz. A není to typ vzdělávací akce, při které člověk po třech hodinách přestává vnímat a začne hypnotizovat flek na koberci.
Bude to několik dní cesty, během kterých budeme přemýšlet nad školou, učením i sami nad sebou trochu jinak než obvykle.
A ano – budeme u toho chodit. Dobrovolně.
Putování jako vzdělávací metoda
Putování není pouze hezká kulisa k workshopům. Je součástí samotného učení.
Když po člověku nikdo každých deset minut něco nechce, začne fungovat trochu jinak. O něco pomaleji. Skoro lidštěji.
Věci zastrčené mezi klasifikačním archem a Teamsy začnou během cesty nenápadně vylézat na povrch.
Některé debaty o vzdělávání se na cestě dostanou hlouběji než většina porad za poslední pololetí.
Kdo má náplast, kolik kilometrů zbývá a proč mapa pracuje s jinou definicí mírného stoupání než běžná populace.
Právě někde mezi obyčejnou únavou, smíchem, tichem a rozhovory začínají vznikat věci, na které ve škole během běžného provozu většinou není prostor.
Tentokrát bez pedagogických mesiášů
Nikdo nepřijede s pocitem, že definitivně vyřešil úskalí českého školství během devadesátiminutového workshopu a dvou barevných, špatně sladěných slidů.
Nikdo vám nebude vysvětlovat, jak správně učit, vychovávat, reflektovat, dýchat, komunikovat ani jak se stát „nejlepší verzí pedagogického sebe sama“.
Chceme vytvořit prostor, ve kterém může člověk na chvíli přestat hrát všechny své školní role.
Většina učitelů už dávno nepotřebuje další univerzální návody. Potřebuje bezpečný prostor, ve kterém může přemýšlet, sdílet a pojmenovat věci, na které během běžného školního roku nezbývá mentální kapacita.
Některé trauma bondingy vznikají ve válce. Jiné během klasifikačního období.
Zvláštně léčivé někdy bývá už jen to, že kolem sebe člověk objeví lidi, kteří přesně chápou, co taková věta znamená.
Co se tam vlastně bude dít?
Budeme chodit krajinou Toulavy. Občas mlčet. Občas vést debaty o školství, které začnou u výuky a skončí u otázky, proč si učitelé každý prosinec dobrovolně způsobují kolektivní psychickou újmu vánoční besídkou.
Společná cesta a prostor vystoupit z běžného školního prostředí.
Krátké workshopy a podněty, které se propojí s cestou.
Prostor přemýšlet o škole, učení i vlastní pedagogické cestě.
Společné chvíle, ve kterých není nutné mít okamžitou odpověď ani výstup.
Budou tam také lidé, kteří umí držet prostor, aniž by potřebovali být hlavní hvězdou programu.
Spíš průvodci než přednášející.
Lidé, kteří vědí, že někdy stačí položit jednu dobrou otázku a pak mít dost odvahy chvíli mlčet.
Co si chceme odnést?
Ideálně ne jen další certifikát, který bude dalších pět let existovat v šanonu pod názvem Vzdělávání_hotovo_final_final.
Spíš něco, co v člověku zůstane ještě v září, kdy znovu otevře dveře své třídy.
- jedna konkrétní věc, kterou ve výuce změníte,
- nové otázky, které stojí za další přemýšlení,
- lidé, se kterými zůstanete v kontaktu,
- pocit, že nemusíte být perfektní, abyste byli dobrým učitelem,
- připomenutí toho, proč jste se rozhodli učit.
Někdy je potřeba na chvíli odejít ze školní budovy, mentálně i fyzicky, aby si člověk vzpomněl, proč se do ní vlastně rozhodl každý den chodit.
Vydejte se s námi na cestu
Letní putovní škola nabídne několik dní cesty, pedagogického sdílení, ticha, rozhovorů a prostoru přemýšlet o škole trochu jinak než obvykle.
Prohlédnout Letní putovní školu